Pokud máte jakékoliv konstruktivní připomínky k obsahu těchto stránek, kontaktujte správce na adrese: fija.chessman@centrum.cz
Vítejte na stránkách šachového klubu Veselí nad Lužnicí
Image.jpg

Šachování v Banské Štiavnici

Pro ty z vás, co si chtějí trochu počíst, jsem se rozhodl připravit lehce netradiční příspěvek na našem webu, delší povídání a report o šachovém turnaji, kterého jsem se účastnil na Slovensku a o krásném městě, ve kterém se tento turnaj konal. Možná vás tím třeba i nalákám, že se tam taky dojedete příští rok podívat. Na koho by bylo povídání o městě příliš dlouhé, tak nechť to přeskočí rovnou k šachovému obsahu, který je v závěru článku.

Banská Štiavnica je menší, desetitisícové městečko v jižní až centrální části Slovenska, nedaleko měst Žiar nad Hronom a Banská Bystrica, přibližně 170 km na východ od Bratislavy. Je to městečko, které je v mnoha ohledech pozoruhodné a pro jihočeského našince skrývá v různých výrazných, kouzelných prvcích i zajímavých detailech v architektuře, celkové městské skladbě, krásné přírodě i lidech, nevšední a především nekomerčně opravdový zážitek z jeho návštěvy. Až dosud jsem žil v jakési mylné představě, že Slovensko jsou pouze Tatry, nyní jsem však pochopil, že tato krásná země skrývá mnohem více, co stojí za to si prohlédnout. Z hlediska naší šachové komunity je pak Štiavnica zajímavá tím, že se tu letos konalo otevřené mistrovství Slovenska. Nebyla to ovšem žádná novinka, šachový festival se tu koná pravidelně každé léto již od roku 2005 a tradice by měla pokračovat dále. I tento turnaj byl v mnoha ohledech nevšední a zajímavý a byl spojen s celou řadou doprovodných akcí. Tou nejvýraznější pak bylo klání v živém šachu, které spolu svedli na náměstí velmistři Movsesjan a Markoš, kdy herci reprezentovali figurky v historických kostýmech.

K účasti na tomto turnaji mne přemluvil náš jindřichohradecký přítel Olda Popelka, se kterým jsem se již účastnil i turnaje v Mariánských lázních. Ani mne moc přemlouvat nemusel. Měl jsem docela radost, že se podívám do míst, kde jsem dosud nikdy nebyl, navíc Štiavnica je i zapsána na seznam světových památek Unesco, takže to vypadalo na opravdu pěknou dovolenou...

S sebou pak Olda vzal i část své sympatické rodinky, manželku Jitku s dcerou Maruškou. Holky to s námi z počátku neměly úplně lehké, trávit dovolenou se dvěma šachisty, kteří se mezi sebou i dlouhé hodiny vydrží bavit o zahájeních, variantách a odehraných partiích :-), ale postupně jsme se sžili a bylo nám tam všem myslím moc fajn. Z Čech jsme tam nebyli úplně sami, ale potkávali jsme se ještě s Vojtou Jandlů (a jeho maminkou), se kterým jsme pak občas analyzovali partie, takže českých "želízek v ohni" bylo v turnaji více.

Nyní mi však již dovolte popsat trochu mé dojmy z tohoto zajímavého místa. Jedna z nejzajímavějších věcí, která upoutá na Štiavnici jako jedna z prvních je její krásná příroda kolem města, respektive by se dalo říct i ve městě. Toto městečko na mne totiž působilo tak, jako by vlastně bylo postaveno přímo do lesa. V kopcovité krajině se na poměrně velké ploše rozprostírají uskupení jednotlivých domků a budov, které jsou pak obklopeny a odděleny zelení zarostlými kopci. Z výšky to pak opravdu vypadá, jako kdyby Bánská Štiavnica byla vlastně v lese. Ve městě jsem vypozoroval z výšky jen jedno sídliště s panelovými domy, natřenými pestrými barvami, kam jsme vůbec nešli a jenž je dost stranou, aby nekazilo historický ráz města, jinak je totiž vlastně celá Štiavnica tvořena pěknými baráčky, nebo zvláštními, křivolakými uličkami s architektonicky zajímavými, staršími budovami. Občas se objeví nějaká stavba, která je oprýskaná, což dává tušit, že nejsme ve vyloženě hlavní turistické destinaci a zdejší kraj je po uzavření zlatých a stříbrných dolů (do roku 1994) a z toho plynoucí ztrátě mnoha pracovních příležitostí, spíše chudší, což však do rázu městečka jaksi zvláštně zapadá a spíše ho to ozvláštňuje, než by to na vás působilo nepříjemně.

Další věcí, která vás upoutá asi úplně jako první je skutečnost, že rovinu byste v této oblasti zřejmě nenašli ani pod lupou. Dobře tu pasuje rčení, že jediná rovina, která v celém městě je, se nazývá fotbalovým stadionem a to je vlastně ještě rovina, která byla upravena uměle, takže jí nemá cenu počítat. Při procházkách po Štiavnici tedy neustále chodíte nahoru a dolů a šikmé tu je dokonce i náměstí. Z hlediska toho, na co je Jihočech zvyklý, tak se tedy jedná o velmi neobvyklé místo, které vás upoutá už jenom tím, když si tu uděláte prostě procházku jeho uličkami.

Nejedná se přitom o nějakou vyumělkovanou výkladní skříň Unesca, ale živé místo, kde se, jak jsem si vyhledal, neustále něco děje. Pro nasátí atmosféry doporučuji například tento článek: http://life.ihned.cz/c1-53422310-banska-stiavnica-kouzelne-mesto-v-unesco-ktere-neni-vyumelkovane

K vidění je toho tu však tolik, že jsme nakonec za ten více než týden vlastně ani všechno nestihli projít. Určitě stojí za to udělat si "výšlap" na Kalvárii, poutní místo s řadou kapliček, odkud je pěkný výhled na celou oblast. U této památky mne jen trochu mrzelo, že není tak udržovaná, jak by si asi zasloužila. Dále tu můžeme najít různá muzea, například muzeum nacházející se v menší pevnosti nad městem, zabývající se obdobím, kdy oblast dobývaly turecké armády. Až do této doby jsem neměl tušení, že se Turci ve středověku dostali až tak daleko na sever a byli i na Slovensku. Ve městě je však na to řada památek a trvalo velmi dlouho, celé generace, než byla tato hrozba zažehnána. Nejvíce upomínek je však samozřejmě na hornickou činnost, která v této oblasti probíhala celá staletí. Hlavní rudou bylo stříbro, těžilo se však i mnoho zlata a také polymetalické rudy jako třeba zinek a měď. Každý kdo tak chce tvrdit, že si prohlédl Bánskou Štiavnici, má v podstatě povinnost se podívat do nějaké té štoly nebo bývalého dolu.

 I přesto, že hornická činnost již dnes až na vzácné výjimky v oblasti neprobíhá, na její historii jsou místní velmi hrdi a atmosféra tohoto období zde stále ještě pulsuje svým osobitým životem, o čemž jsme se přesvědčili i sami, když jsme při procházce městem potkali jednoho starého pána, oblečeného ve sváteční, banícké (hornické) uniformě, se kterým jsme se fotili a chvíli si s ním povídali a on nám řekl něco málo ze svého hornického života. Štiavnica přitom bývala opravdu významný centrem tohoto odvětví nejen v rámci Slovenska, nebo řekněme Rakouska-Uherska, ale v rámci celého tehdy známého světa. Již ve středověku zde byla vybudována významná akademie hornictví a v roce 1627 tu byl úplně poprvé na světě pro ražbu štoly použit střelný prach, což představovalo v celém odvětví obrovskou revoluci. Do té doby totiž byli horníci odkázáni pouze na jednoduché nástroje ražby, jako majzlíky a ražba štoly tak probíhala extrémně pomalu a i pár stovek metrů kutaly celé generace lidí. Vše vám ochotně vysvětlí průvodci po dolech, kde dostanete na cestu do podzemí přilbu a nepromokavou pláštěnku nebo průvodkyně v hornickém muzeu, obsahujícího i řadu pohyblivých modelů hornických strojů, které pro doplnění také stojí za to navštívit. 

Tím však výčet toho, co se tu všechno dá shlédnout zdaleka nekončí. Za zmínku rozhodně stojí i zrcadlové bludiště v centru města, jaké asi budete znát spíše z Petřína v Praze, různé hrádky, hrady a zámky a kdo by se chtěl vykoupat, tak má také možnost, což jsme však ve snaze obejít maximum zajímavostí ani nestihli a stejně nám na všechno už nezbyl čas. Na závěr si pak můžete přivést domů nějaký suvenýr, či praktickou věc, eventuálně neobvyklou ingredienci do jídel z tržiště, které v průběhu akce vyrostlo na náměstí, případně navštívit místní salaš, kde si lze za více než lidové ceny nakoupit domácí ovčí sýr, či jinou dobrotu jakou u nás neseženete. Kdo by se tak chtěl do tohoto kouzelného městečka podívat, eventuálně byste to chtěli spojit s šachovým turnajem, tak máte možnost zase za rok.

Co se týče hry v samotném turnaji, tak se mi poslední dobou už tradičně nedařilo, ovšem na turnaj jsem přijel s ambicemi si pouze zahrát a o výsledek mi zas tolik nešlo. V turnaji byl zvláštní systém nasazení, kdy v prvních dvou kolech byly první polovině startovního pole přidány 2 body a ve třetím kole se tyto dva body zase ubraly. Cílem bylo, aby silní hráči nemuseli v prvním kole hrát s velmi slabými soupeři. Jenže díky tomu jsme já i Olda dostali na úvod dva velmi silné soupeře. První kolo jsem tak hladce prohrál po vynikajícím výkonu silného hráče cca 2350 elo, který celou partii odehrál naprosto přesně, bez jediné chybičky. V druhém kole jsem měl již soupeře s nímž jsem mohl něco urvat, ale bohužel jsem zvolil špatnou volbu zahájení (Královská Indická v útoku), kdy jsem se záhy ocitl v postavení, kterému můj soupeř rozuměl lépe než já a nakonec mne hezkou kombinací přehrál.

 Stejně dopadl v úvodních dvou kolech i Olda, ačkoliv u něj nebyl průběh bojů zdaleka tak jasný a dvě nuly měl na kontě spíše smolně nežli jasnými porážkami jako v mém případě.

 Ve třetím kole se pak dva body navíc zase ubraly, takže se startovní pole srovnalo. Následoval tak prudký skok a ve třetí partii jsem si vlastně nezahrál a proti velmi slabému oponentovi jsem již po pár tazích měl figuru více. Ve čtvrtém kole jsem měl opět slabšího soupeře a podařilo se mi sehrát jedinou krásnou partii v turnaji, když jsem bílými v Dámském gambitu rozvrátil soupeřovu pochybnou výstavbu a vyhrál hezkým, kombinačním útokem. Bohužel to jsem ještě netušil, že se jedná o mou holubí píseň a až do konce turnaje jsem pak již pouze remizoval. Vytvořil jsem tak nechtěně rekordní sérii 5 remíz v řadě, což se mi ještě asi nikdy nestalo. Až na jednu výjimku, kdy jsem z důvodu únavy s remízou rychle souhlasil, jsem však vždy chtěl vyhrát a partie hrál na doraz a do vyčerpání všech možností, v jednom případě dokonce až do situace, kdy na šachovnici zůstali pouze samotní králové. Soupeře jsem i přehrával, bohužel v kritické okamžiky, kdy jsem již měl sklízet plody své práce, vždy přišel nějaký zkrat, kterým jsem dvouhodinové úsilí zahodil, nebo můj soupeř kladl tak houževnatý odpor, že svou horší pozici nakonec ubránil. Nejvíce mne mrzí partie posledního kola, ve které se mi podařilo uplatnit koncepci s poziční obětí pěšce ve Španělské hře a soupeře celou partii přehrával, několika hrubými chybami jsem však krásnou partii nakonec zahodil a zase to dopadlo nerozhodně. Nu což, alespoň jsem si zahrál a pěkně se pobavil.

Olda Popelka tentokrát nenavázal na svou fantastickou formu z Mariánských lázní a dařilo se mu ještě hůře než jak jsem se turnajem protrápil já. Nu což není vždycky posvícení a doufejme, že příště to bude lepší. Abychom si však trochu přihřáli polévku, tak bych rád podotkl, že přesto, že za špatným výsledkem stála samozřejmě především špatná forma protagonistů, tak turnaj byl i trochu zvláštní tím, že řada elově slabých soupeřů zde hrála výrazně nad své papírové předpoklady. Nevím přesně čím to bylo, možná tím, že se jednalo o mistrovství celého Slovenska a tak sem přijelo mnoho mladých hráčů s velkými ambicemi na výsledek. Za všechno mluví například jeden asi desetiletý klouček, s nímž jsem se utkal tuším v sedmém kole, který měl elo kolem 1750, ale i přes mou veškerou, až zoufalou snahu ho porazit, spojenou s dlouhou partií až do holých králů, se mi nakonec ubránil. Ukázalo se však, že jsem rozhodně nebyl jedinou "obětí" s elem přes 2000, která s tímto hráčem ničeho nedosáhla... A tak jsme nakonec oba dopadli tak trochu jako sedláci u Chlumce. Na závěr připojím jednu partiovou ukázku dramatické Oldovi bitvy s nešťastným koncem, kterou mi laskavě zaslal, doplněnou jeho vlastním komentářem do něhož jsem si dovolil vložit pár svých vět, pro přehlednost uváděných kurzívou a s mým jménem v závorce. Z mých partií jsem původně chtěl uvést nejzajímavější partii posledního kola, avšak to by již neúměrně překročilo délku již tak dlouhého příspěvku o tomto turnaji a tak uvádím jen tu partii Oldy. Upozorňuji ještě, že tato partiová ukázka a její varianty jsou určeny spíše lehce pokročilejším šachistům, kteří si chtějí trochu potrénovat mozkové závity:

POPELKA OLDŘICH (ELO 2094)
ŠTURC JAN (ELO 1999)

ANGLICKÁ HRA (A25)
1. c4 Jc6 2. Jc3 e5 3. g3 g6 4. Sg2 Sg7 5. e3 d6 6. Jge2 Jf6 7. a3 a5 8. Vb1
O-O 9. b4 axb4 10. axb4 Sf5 11. d3 Dc8 12. O-O Sh3 13. Db3 Jd8?

První nepřesnost.Proč takhle pasivně?

14. Jd5 Jxd5 15. Sxh3

S úmyslem odlákat dámu od slabého pole c7

15..Dxh3 16. cxd5 c6 17. Jc3 Dd7

Poslední dva pasivní tahy černého dávají bílému aktivní hru na dámském křídle

18. b5 c5 19. Ja4 Dh3 20.Jb6 Vb8

Trochu bezplánovitá hra černého dovedla bílého k výhodě. Teď je třeba
ji realizovat.

21. d4!!

 Nádhernou a zcela korektní obětí pěšce rozvrací Olda pozici černého, bohužel partie bude mít další kombinační zápletky (Jan Fiala)

 21.. e4!?

 Černý si mohl vybrat jak brát na d4, dobře by mu však nebylo. Níže nám Olda ukazuje zajímavé varianty uváděné počítačem, které stojí za to si přehrát...(Jan Fiala)

a) 21... exd4 22. exd4 Sxd4 23. Sf4 Se5 24. Sxe5
dxe5 25. Vfc1 f6 26. Vxc5 Jf7 27. Vc7 Jg5 28. Jd7 e4 29. d6+ Kh8 30. Jxf8 Jf3+
31. Dxf3 exf3 32. Vxh7+ Dxh7 33. Jxh7 Kxh7 34. d7 Vd8 35. Vd1 Kg7 36. g4 Kf7
37. h4 a postavení bílého je technicky vyhrané (Jan Fiala)

b) 21... cxd4 22. Sa3 f5 23. Sxd6 f4 24. exf4 exf4 25. Sxf8 Sxf8 26.
d6+ Jf7 27. d7 Kg7 28. Dd5

22. dxc5 f5 23. c6?!

Lepší bylo se vyvinout tahem Sb2 (s velkou převahou bílého (Jan Fiala))

Jf7 24. f4 exf3 25. Vxf3 Je5 26. Vf1?

Pozice se přiostřila a na šachovnici vznikl chaos. Počítač však za bílého stále nalézá výhru, ale již je to hodně zamotané. (Jan Fiala) 26. Vf2 f4 27. exf4 Jg4 28.Sb2 Vxf4 29. Vg2 Vbf8 30. c7 Sxb2 31. Dxb2 Jxh2 32. gxf4 Jf3+ 33. Kf1 Jh2+ 34.Ke1 Ve8+ 35. Kd2 Dxg2+ 36. Kc3 De4 37. c8=Q Vxc8+ 38. Jxc8 a bílý vyhraje

26... f4!!

Skvělý protiútok černého otáčí kola strhující partie...(Jan Fiala)

27.gxf4 Jf3+?

(Vyhrávalo 27... Jg4 28. Dc2 Jxe3 29. Sxe3 Dxe3+)

28. Vxf3 Dxf3 29.c7 Vbe8 30.c8=D?

Kdo by odolal? Jedinou záchranou bylo 30.Dc4. Bílý přehlíží
úder černého. (30. Dc4 Se5 31. c8=D Vxc8 32. Jxc8 Dg4+ 33. Kf2 Vxc8 34. De2 Df5 35. e4 Sd4+ 36. Ke1 Dh3)

30... Vxc8 31. Jxc8 Vxf4!! Krásný závěrečný úder černého...(Jan Fiala) 32. exf4 Bd4+ 33.Be3 Bxe3+ 34. Qxe3 Qxe3+ 35. Kg2 Qe4+
 0-1 
01.12.2013 14:24:36
jan.fialamail
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one